„Bylo to takový nesoukromí.“ Co zaznělo v debatě (Ne)zapomenutelní k tématu deinstitucionalizace péče

22.10.2019, Sekce: Aktuality

"Proč více než 67 tisíc lidí uvízlých v ústavech a léčebnách obeplula vlna svobody devadesátých let a zůstává jim zavřená cesta k naplňování lidských práv a co s tím?" bylo hlavním tématem debaty (Ne)zapomenutelní, pořádané Jednotou pro deinstitucionalizaci (JDI) v rámci Festivalu Demokracie dnes. Svůj pohled si vyměňovali zástupci veřejné správy, samosprávy, vzdělavatelů, neziskového sektoru, ředitelé ústavů, ale i lidé, který se to to týká především – bývalá klientka ústavního zařízení a matka chlapce, který vyrůstá v pobytovém zařízení.

„Bylo to takový nesoukromí“

Jak v úvodu shrnula svou zkušenost Eva Bajgerová, která v ústavu strávila většinu svého života. V ČR stále žijí děti i dospělí v zařízeních ústavního typu, jejichž pracovníci při své nejlepší vůli nemohou z principu zajistit všechny jejich potřeby. Tedy např. potřebu individuální péče, vztahů, lásky, soukromí, možnosti rozvíjet svůj potenciál, připravit si jídlo a najíst se podle potřeby, trávit čas v přirozené komunitě apod. To vše má dopad do jejich dalšího života. A o tom, jak těmto lidem dát možnost žít co nejkvalitnější život, byla řeč.

Na setkání debatovali a sdíleli své zkušenosti Eva Bajgerová, která po 26 letech odešla z ústavu pro lidi s postižením, Markéta Pilná – matka mladého muže, který polovinu svého času tráví v ústavu, Vladimír Špidla -ředitel Masarykovy demokratické akademie, Soňa Vávrová - proděkanka pro vědu a výzkum Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity, Jiří Navrátil -náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, Milan Šveřepa - ředitel Inclusion Europe, Šárka Jelínková - senátorka, Daniel Rychlík – vedoucí odboru sociálních věcí Moravskoslezského kraje, Terezie Hradilková – předsedkyně JDI a t. č. ředitelka ústavu, Vít Janků – ředitel ústavu v transformaci a Veronika Vítková - právnička z kanceláře Veřejného ochránce práv. 

A co se dá dělat v terénu?

Diskutovalo se o tom, proč je důležité vzdělávat studenty i profesionály o dopadech instituce na život lidí. Opakovaně zaznívala nutnost pracovat s veřejností formou osvěty, aby se nebála mít lidi se znevýhodněním za sousedy. Zástupci Moravskoslezského kraje sdíleli, jak pokračují v transformačních projektech. Vyzdvihovali důležitost jasného pojmenovávání tématu a objasňování, proč je pro děti důležité vyrůstat v rodině. Vznikla tak například série 10 minipořadů (videí) s podtitulem Žít normálně. Jejich smyslem je ukázat, že lidé, včetně dětí, do ústavů nepatří a že je třeba jim zabezpečit, aby mohli žít mezi námi.

„Změna se nastartovala, není možné cesty zpět. Jde o to, jak můžeme každý v systému i malým dílem odpovědně přispět k prosazování práv lidí, kteří žijí v ústavech.“  „Jde o to, aby rodiče své děti na „zámky“ již dávat nemusili, aby měli kolem sebe dostatečnou síť podpory, aby mohli o své děti pečovat.“ I to na debatě zaznělo.

MPSV v současné době realizuje projekt Podpora systémových změn v oblasti služeb péče o ohrožené děti, mladé lidi a rodiny v ČR, jehož smyslem je zkvalitnit systém péče o ohrožené děti, mladé lidi a rodiny. Tedy jednoduše řečeno jde o to, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat ve svých rodinách, popřípadě rodinách náhradních. Na realizaci projektu se shodli zástupci tří klíčových ministerstev, mezi které je rozdělena agenda péče o ohrožené děti (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví). Více o projektu najdete ZDE.

Z rodiny doletí dál - říjnová výzva

Pokud vás téma deinstitucionalizace zajímá, sledujte aktivity v rámci kampaně: Dobrý start – z rodiny doletí dál. 

Zpět do přehledu