Cesty za inspirativní evropskou praxí: jak rozpoznat ohrožené dítě ve škole, Slovensko. 3. díl

17.7.2018, Sekce: Aktuality

Jak včasně rozpoznat ohrožení dítěte ve škole? Jaká je role pedagogů? Jak systémově ošetřit jejich preventivní roli ve škole? Nejen tyto otázky si kladl tým působící v projektu „Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně právní ochrany dětí“ Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), který hledal inspiraci na Slovensku. Tým složený z metodiků MPSV a zástupkyně akademické sféry se zaměřoval na poznatky k tématu „Prevence a včasná identifikace ohrožení dítěte ve škole“. Cílem návštěvy bylo posbírat nejen příklady dobré praxe, ale i hledat systémové řešení výše uvedeného tématu s možností aplikace do praxe České republiky. Zjištěné informace tým využije pro připravovanou metodiku inovativních služeb, kterou MPSV představí na podzim.

V čem jsou na Slovensku dál

Ve slovenských školách a školských zařízení mohou již řadu let působit sociální pedagogové, kteří pracují s dětmi a jejich rodinami. Tato pozice byla legislativně ukotvena v roce 2009 zákonem o pedagogických pracovnících a odborných pracovnících. Sociální pedagog může být zaměstnán od mateřských škol po střední školy a ve speciálních výchovných zařízeních. Ve škole se zaměřuje především na prevenci rizikového chování u žáků či na individuální či skupinovou práci s dětmi ze znevýhodněného prostředí.

Inspiraci jsme hledali u Petera Lengyela z Považské Bystrice, který působí ve společnosti Edusmile, u kolegyní z Trenčína - Martiny Rečičárové a Petry Zichové a v neposlední řadě i u sociálních pedagogů ze základní školy v obci Svinia.

„Jak jsme měli možnost slyšet, jeden z nejdůležitějších bodů je podpora zřizovatele škol, ve kterých sociální pedagogové působí. To v praxi znamená, že pozice sociálního pedagoga je ideálně vnímána jako nezbytná součást týmu školy. Bohužel ani na Slovensku to nefunguje automaticky, záleží na zřizovateli školy, zda vnímá jeho potřebnost a zda na jeho práci vyčlení finanční prostředky,“ doplňuje Alexandra Petrů z ústecké kanceláře MPSV.  A jak jsme na tom u nás? V České republice se diskutuje o zavedení pozice školního sociálního pracovníka či sociálního pedagoga, jelikož v systému českého školství tato pozice absentuje, nebo se jimi jako okrajovou činností zabývají výchovní poradci, školní metodici prevence či třídní učitelé. Experimentálně se na některých školách zkouší pozice sociálního pedagoga. Přesah na rodinu a práce s rodinou je však v rámci České republiky minimální a většinou je směrována ze škol na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Jak se na příkladech dobré praxe ze Slovenska ukazuje, včasný záchyt a práce s potencionálně ohroženým dítětem a jeho rodinou jsou klíčové k úspěšnému a nerepresivnímu řešení situace ve prospěch dítěte.

Mít na děti čas

Peter Lengyel z organizace Edusmile se dlouhodobě věnuje oblasti vzdělávání pedagogů a jejich podpoře - zároveň to byl právě on, komu se před několika lety podařilo přesvědčit školu i jejího zřizovatele, aby ho zaměstnali jako sociálního pedagoga na dvou místních školách. Podle jeho zkušeností je velmi důležité, aby sociální pedagog na škole nebyl přímo učitelem, který učí některý z předmětů a dostával se tak do dvojí role, ale aby měl vyhrazený dostatečný čas i prostor na to pracovat s dětmi individuálně, skupinově či s rodinami dětí. Jen tak bude mít čas pomáhat dětem a rodinám řešit jejich problémy.

„V připravované metodice se budeme zaměřovat na popis kompetencí a činností pracovníka ve škole, které by měly mít přesah na sociální prostředí dítěte,“ uzavírá Alexandra Petrů. Představení metodik zaměřených na inovace v práci s ohroženými dětmi a rodinami bude součástí seminářů, které proběhnou na podzim.

Více informací o činnostech Edusmile najdete zde.

ZŠ Svinia, multidisciplinární odborný tým školy a stážisté z projektu MPSV

Považská Bystrica, Dr. Peter Lengyel (druhý zprava) a stážisté z projektu MPSV

Zpět do přehledu