Cesty za inspirativní evropskou praxí: PAUSE, program pro ženy, kterým byly opakovaně odebrány děti. Londýn. 5. díl

11.10.2018, Sekce: Aktuality

V rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí „Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně-právní ochrany dětí“ zavítali pracovníci projektu do britské organizace Pause – Creating Space for Change, jež zajišťuje program pro ženy, kterým byly opakovaně odebrány děti z péče. Cílem návštěvy bylo sdílení dobré praxe a načerpání inspirace k tématu „Rodiče se zkušeností opakovaného odebrání dítěte z péče“, které se jako jedno z deseti témat objeví v připravované publikaci zaměřené na inovace v práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami (dále jen inovace). Pracovnice Pause rovněž zavítají v prosinci do Prahy, kde představí své zkušenosti na mezinárodní konferenci k inovacím. Seznamte se s programem Pause…

Přetnout začarovaný kruh

„Není to tvoje vina, ale je to tvůj problém…,“ se kterým ti pomůžeme, dalo by se volně navázat. Ellen Marks, ředitelka programů Pause, nám představila principy programu, který odstartoval v roce 2014 a nyní běží na 24 místech v Anglii. 18 měsíční program se zaměřuje na ženy, kterým byly v minulosti odebrány alespoň dvě děti. Není však výjimkou, že klientky programu mají v anamnéze i čtyři a více odebraných dětí z péče. Často se jedná o ženy, které zažily domácí násilí, byly sexuálně zneužívané, potýkají se s různými závislostmi či duševními problémy. Unikátnost programu spočívá v tom, že se nezaměřuje primárně na podporu rodičovských kompetencí, ale cílí na komplexní podporu žen a jejich potřeb.

„Ztráta dítěte pro ženy v jakékoliv situaci představuje trauma. V praxi se setkáváme s tím, že některé ženy záhy po odebrání dítěte znovu otěhotní, pokračují v rizikovém způsobu života a dítě je opět odebráno. Program Pause se zaměřuje na přerušení tohoto kruhu - předcházení tomu, aby ženě do budoucna byly odebrány děti,“ uvádí Ellen Marks. Program tedy představuje pomyslnou pauzu od začarovaného kruhu opakovaného těhotenství ve velice krátkém časovém úseku – žena získává individuální dlouhodobou podporu, jež má vést ke stabilizaci její situace, posílení sebevědomí a odpovědnosti za své jednání a získání kontroly nad svým životem.

Vztah léčí

Program je šitý na míru konkrétní ženě, která získává individuální podporu pracovníka či pracovnice programu (tzv. Pause Practitioner). Ten pracuje maximálně s 6 až 8 ženami. Podmínkou účasti je závazek, že žena neotěhotní po určitou dobu programu. Pracovník se ženou tedy řeší otázku účinné antikoncepce a zprostředkuje jí vhodné zdravotní služby. Je to právě z toho důvodu, aby se mohla intenzivně soustředit na sebe, své potřeby a mohla znovu začít řídit svůj život. Pracovník spolupracuje s klientkou na stabilizaci její situace (aby měla přístup ke zdravotním službám, bydlení, práci apod.) a jejím dalším rozvoji.

Důležité je především navázání vztahu – program vychází z předpokladu, že samotný vztah je intervence. Kromě poradenských a terapeutických rozhovorů pracovníci se ženami také tráví čas, doprovází je do institucí, účastní se skupinových aktivit – společně se ženami vaří či podnikají pěší výlety. Jak nám přiblížila Ellen Marks: nesnaží se ženy „zachraňovat“, či rozhodovat za ně, ale vedou je k odpovědnosti za své jednání. Nejde jim tedy primárně o to, aby např. přestaly pracovat v sexbyznysu či brát drogy, ale aby se chovaly co nejbezpečnějším způsobem; pomáhají jim vytvářet hranice.  V každé fázi programu též podporují ženy v kontaktu s jejich dětmi a spolupracují s širší rodinou.  

Klientky se do programu dostávají přes neziskové organizace či prostřednictvím terénní práce – pracovníci Pause kontaktují ženy na ulici, před ubytovnami, v azylových domech či centrech pro oběti násilí a nabízí ženám služby programu.

Funguje to? Evaluační nástroje

Programy Pause pracují momentálně s 310 ženami. Detailní zhodnocení dopadů programů je součástí výzkumu, jehož výsledky budou k dispozici v roce 2020. Co se týká průběžného hodnocení služby, s každou klientkou pracovník po 3 měsících vyplní společně detailní dotazník, který se zaměřuje na různé oblasti podpory, např.: sebevědomí, příjmy, vztahy s dětmi a rodinou, závislosti aj. Klientka zároveň s pracovníkem pravidelně zhodnocuje, jakou podporu by potřebovala v jednotlivých oblastech, co je v danou chvíli nejdůležitější k řešení, co se jí podařilo, kde došlo k posunu apod. Využívají k tomu nástroj tzv. outcome star (family star) - klientka hodnotí jednotlivé oblasti na škále 1až 10 (čím menší číslo, tím větší prostor pro rozvoj).

Pro mnoho žen je 18 měsíční program teprve začátek a potřebují i následnou podporu. Pracovníci Pause tedy pomáhají ženám i po odchodu z programu a nyní vyvíjejí program dalších školení a rozvoje pro ženy, které opustily program. Klientky rovněž zapojují do evaluace svého programu a například prostřednictvím společného videa šíří informace o dopadech programu na životy klientek.

Jak to všechno začalo – studie proveditelnosti

Počátky samotného programu sahají již do roku 2005. Jeho zakladatelka Sophie Humpreys, která v té době pracovala na oddělení ochrany dětí v nemocnici v Hackney (městská část Londýna), se pravidelně setkávala s tím, jak některé ženy opakovaně přichází o své děti. Snažila se na tento problém upozornit zástupce městské části. V roce 2011 se spolupodílela na studii proveditelnosti, která přispěla ke vzniku programu Pause.

Respondentkami studie bylo 49 žen, které splňovaly podmínku opakovaných těhotenství a umísťování dětí mimo jejich péči. Studie identifikovala rizikové faktory, které přispívají k tomu, že ženám jsou odebírány děti, např. to, když ženy samy vyrůstaly v systému náhradní péče; vliv partnera, který jim řídí život, chaotický styl života a neřešení otázky antikoncepce a další.

Studie též definovala potřeby, které mají ženy po odebrání dětí, kdy jim není věnována dostatečná pozornost a chybí služby, které by je podpořily – např.:

• pro většinu služeb přestávají být tyto ženy cílovou skupinou v momentě, když už nemají odpovědnost za své dítě, ačkoliv mají po odebrání dítěte celý komplex témat k řešení;
• podstatnou bariérou je prožité trauma ze ztráty dítěte a následný smutek, který neumožňuje těmto ženám, aby se mohly posunout pozitivním směrem – trauma ze ztráty nebývá dobře vyhodnoceno;
• ženy potřebují dlouhodobou, intenzivní a systematickou podporu, která není běžně dostupná v systému služeb – tyto ženy velmi často „propadají“ i dobře nastavenou sítí služeb (podrobně viz Analýza inovativních postupů a služeb pro rodiny a děti, dále jen „Analýza“ s. 141-142).

Studie rovněž zahrnovala ekonomickou část, která spočítala nákladnost systému péče o děti, které by ženám, jež odpovídaly profilu klientek Pause, mohly být odebrány, oproti nákladům na provoz služby. Ty tvořily méně než polovinu nákladů, které by musely být vynaloženy na systém péče o děti odebrané těmto matkám. V roce 2013 proběhl pilotní běh programu Pause, který prokázal úspěšnost a vedl k zavedení dalších programů Pause.

Závěrem…

Podobný program, ani data o ženách, kterým jsou opakovaně odebírány děti, nejsou v ČR doposud k dispozici. Tato situace byla identifikována jako jedna z těch, kde je prostor pro inovace služeb pro rodiny a děti (podrobně viz „Analýza“). Tématem se podrobně zabývá odborný tým složený se zástupců poskytovatelů služeb a pracovníků projektu MPSV – hlavní zjištění a důležité principy v tématu si můžete poslechnout na seminářích „Inovace v práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami“ v Brně a Ostravě. Zkušenosti pracovnic programu Pause uslyšíte přímo na mezinárodní konferenci v Praze. REGISTRUJTE SE NA AKCE, více zde.

Více o programu Pause najdete na: http://www.pause.org.uk.

Základní informace najdete též v Analýze inovativních postupů a služeb pro rodiny a děti v ČR, s. 140- 144. Dostupná z: https://www.mpsv.cz/files/clanky/31566/Analyza_inovativnich_postupu_a_sluzeb_pro_rodiny_a_deti_v_Ceske_republice_2017_.pdf

Zleva: Rosanna Thomasoo a Ellen Marks (PAUSE) a pracovníci projektu MPSV.

Zpět do přehledu