Pěstounství jako splněný sen
Hlavní stránka Aktuality Pěstounství jako splněný sen
16.3.2015, Sekce: Aktuality
„Už odmala jsem si přála vychovávat děti v pěstounské péči. Představovala jsem si tu kuchyň s velkým stolem, u kterého se všichni scházejí," začíná své vyprávění paní Alena z Ostravy. Její přání se jí vyplnilo, vychovává dnes pět dětí. „Nikdy jsme to ale nebrali tak, že bychom si prostřednictvím pěstounské péče nahrazovali vlastní potřeby. I kdybychom měli vlastní děti, stejně by to přišlo," dodává její manžel.
Nejtěžší je získat si důvěru dětí, které prošly traumaty
Spousta rodinných fotek na zdi je vzpomínkou na společně strávené hezké chvíle. Dovolené, narozeniny, noví sourozenci. U stolu v obýváku si děti kreslí a všeobecně tu vládne pohodová atmosféra. Manželé ale říkají, že někdy bývá v bytě pořádně rušno. Vychovávají totiž pět, převážně romských, dětí. Rádi jezdí na výpravy, zapojují se do aktivit pro zdravotně postižené, ale ze všeho nejraději tráví čas doma všichni pohromadě.
https://www.youtube.com/watch?v=cP0cZkf50kQ
„Jako dítě jsem doslova hltala časopis Čtyřlístek, kde byly první články a inzeráty o SOS vesničkách, které se tehdy začaly otevírat. A já jsem si řekla, že tohle jednou budu chtít dělat," vzpomíná paní Alena na to, co ji dovedlo k náhradnímu rodičovství (více na www.sos-vesnicky.cz ).
Začátky jsou ale pro každého složité a čerství pěstouni se v tomto období pohybují na tenkém ledě. „Dokud to člověk nezažije, tak si nedovede představit, jaké to je. My jsme si přivezli dvě děti najednou a nejsložitější bylo získat si jejich důvěru, dokázat jim, že je nezradíme." Pěstouni se museli také naučit rozpoznávat, když děti něco trápí. Byly totiž zvyklé nestěžovat si a nepřidělávat zbytečně starosti. „To je další věc, děti vám neřeknou, že je něco bolí nebo že je tlačí boty, ale přizpůsobí se té situaci. Dokážou k sobě být tvrdé," dodávají manželé (více na www.cepp.cz).
.
Kontakt s biologickou rodinou
„Přestože jsou děti teprve malé, na některé věci jsou až překvapivě vyspělé. Je hezké, když vám čtyřletá holčička, u které si myslíte, že ještě nemá z ničeho rozum, řekne, že nechce k narozeninám dáreček, ale maminku a tatínka," říká paní Alena. Děti se musely s pomocí pěstounů naučit od píky třeba základní hygienické návyky a další věci, které jim předtím neměl kdo ukázat. Z citového hlediska si v sobě ale nesou různé zážitky, takže naprosto přesně vědí, co by od nových rodičů chtěli.
Snaha o komunikaci dětí s biologickými rodiči je většinou plusovým bodem. Ne ve všech případech je ale v silách pěstounů, aby probíhala bezproblémově. „Ke kontaktu dítěte s rodiči pak dochází v neutrálním prostředí, třeba v dětském koutku," vysvětluje pan Martin povinnost, kterou mají danou ze zákona (více na www.hledamerodice.cz).
Umění užít si společný čas
Nejmladší Lucinka se zatím obléká do svých oblíbených šatů, jednou je baletka, podruhé princezna a pak zase víla. Svou rozpustilostí si získává všechny kolem. Do své domácnosti ji pěstouni přijali s tím, že pravděpodobně nebude chodit. Dnes tu předvádí své pohybové fígle a zdá se, že jí vůbec nic nechybí. „Bude módní přehlídka, tak to máme na dlouho," směje se paní Alena. Jejím velkým koníčkem je fotografování. Snímky má vyvolané a lepí je do alb, která už zaplnila veškerý prostor skříně. „Mám moc ráda, když jezdíme na výlety a všechny fotím. Dovedeme si ten společný čas krásně užít," uzavírá vyprávění. Uvědomuje si, že děti, o které se s manželem starají, nejsou a nikdy nebudou bez chyby. Ale skutečným posláním pěstounství je věnovat dětem kus života a mít je rád i se všemi nedostatky, což v téhle rodině funguje dokonale.
