Poznatky z diskuse organizace Lumos „Změny v systému péče o ohrožené děti. Jsme na konci cesty?“

29.6.2021, Sekce: Aktuality

Organizace LUMOS připravila dne 23. 6. 2021 on-line diskusi pod názvem „Změny v systému péče o ohrožené děti. Jsme na konci cesty?“ Profesionálové z neziskových organizací zaměřujících se na podporu dětí a jejich rodin, samosprávy, MPSV ČR a pobytových zařízení pro děti přemýšleli nad tématem prevence, práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí, úlohy pobytových zařízení pro děti, náhradní rodinné péče a dětí se specifickými potřebami. Jejich diskusi sledovalo téměř 300 účastníků, kteří se zároveň aktivně zapojovali formou příspěvků v chatu, dotazů a on-line hlasování na různá témata.

V diskusi k tématu prevence zaznělo například to, že je tato oblast stále značně podfinancována, chybí možnost plánovat dlouhodobý rozvoj. Pozitivním trendem je přesun služeb pro rodiny do terénu i navazování kontaktu s dětmi v on-line prostoru. Velkou výzvou je posilování spolupráce se školami, pediatry, kteří jsou schopni zachytit obtíže dětí v raném stádiu. Chybí robustní národní chatová linka, dnešní on-line služby jsou nedostatečné. Probíhají mezioborová setkávání, ale především na dobrovolné bázi, jsou závislé na aktivitě konkrétních pracovníků, nejsou systémově ukotveny. Osvědčují se případové konference svolávané OSPOD, na které jsou přizývány sociální služby. 

Téma posílení preventivní práce ve školách zaznívalo opakovaně. Za velmi potřebné účastníci diskuse považují zavedení pozice sociálního pedagoga do škol. Ve sněmovně leží návrh zákona o pedagogických pracovnících, který zatím nebyl schválen. Zástupce Pardubického kraje se podělil o své šestileté zkušenosti z transformace pobytových zařízení pro děti a snahy snížit příliv dětí do těchto zařízení díky posílení preventivních služeb. Pozitivní zprávou je to, že v některých krajích ČR již v podstatě nejsou do ústavních zařízení umisťovány děti mladší 3 let, např. v Libereckém, Pardubickém či Zlínském kraji.

Značný nevyužitý potenciál prevence vidí účastníci diskuse v komunitách, sousedské výpomoci, komunitních centrech. Dostupnost potřebných služeb musí být zajištěna budováním sítě na základě potřeb dětí a rodin. Preventivní služby ale nemohou fungovat bez masivní investice do dalších oblastí, např. sociálního bydlení. Stále čekáme na systémové řešení v podobě zákona o sociálním bydlení. Nedostatečné bydlení je např. hlavním důvodem umisťování dětí do ZDVOP. Naplňování potřeb dětí v podmínkách bytové nouze je pro rodiče velmi obtížné. 

Dalším tématem diskuse byla role orgánů sociálně-právní ochrany dětí. OSPOD je stále vnímán jako represivní orgán, ale má potenciál i k preventivní roli. V posledních 10 letech došlo k výraznému poklesu případů na jednoho pracovníka OSPOD a nárůstu počtu pracovníků OSPOD. Zavádějí se moderní metody práce. Kvalita práce OSPOD v jednotlivých ORP je však značně rozdílná. OSPOD má klíčovou roli v systému péče o ohrožené děti, nese zodpovědnost za proces, ne za výsledek. V rámci úřadů jsou však pracovníci OSPOD podřízeni tajemníkům, kteří tématu ochrany dětí nemusí rozumět. Je potřeba posílit pozici a dobré jméno OSPOD. Nezbytná je také metodická podpora pracovníků OSPOD – pracovník nesmí zůstat v obtížném případu sám. Padla otázka kvality vzdělávání studentů sociální práce v tématu SPOD. 

Dnes je již jasně prokázána nevhodnost péče o děti do 3 let v zařízeních, ve kterých se střídají různé pečující osoby. Aktuálně žije v ústavech ČR 225 dětí mladších 3 let. Dětská pobytová zařízení prochází v některých krajích transformací, která s sebou nese navýšení nákladů. Ředitelka DD Polička prezentovala proces transformace na konkrétním příkladu zařízení, které vede. Přínos pro děti je podle ní obrovský. Ústavní zařízení budou i v budoucnu mít svou roli v systému péče o ohrožené děti, ale s daleko nižší kapacitou, pobyt dítěte bude zacílený, zintenzivní se práce s biologickou rodinou. V této chvíli neprobíhá intenzivní, terapeutická podpora dětí v ústavech s ohledem na jejich traumata, potřeby. 

LUMOS poukázal na to, že u lidí se zdravotním postižením se podařilo napříč republikou přemístit tisíce klientů z ústavů do chráněného bydlení. Na svých webových stránkách zveřejnili publikaci, jak na transformaci dětských domovů – příklady dobré praxe z ČR. Zástupci sociálních služeb vyjádřili svou ochotu a chuť pracovat s dětmi i v průběhu jejich pobytu v zařízeních, pomoci zachovat vazby, připravit jejich hladký návrat zpět do rodiny. 

V části věnované náhradní rodinné péči účastníci ocenili institut pěstounství na přechodnou dobu, který je velmi dobrou alternativou v situaci, kdy dítě nemůže žít ve vlastní rodině. Bylo by ale potřeba tento institut novelizovat. Stále je nedostatek pěstounů, jak přechodných, tak dlouhodobých. Jejich finanční ohodnocení není dostatečné. Pěstounským rodinám se musí dostat podpory, zejména v počátku přijetí dítěte a v období puberty, jak ze strany OSPOD, tak doprovázejících a dalších organizací. Z výzkumu organizace LUMOS k tématu předčasného ukončení pěstounské péče vyplynulo, že se to týká každého desátého dítěte v pěstounské péči. Kritické je období puberty, kdy přichází problémy v oblasti chování. 

Počet žadatelů o adopci stoupá, ale žadatelé si neberou děti ze systému. S tímto tématem aktivně nepracujeme. Ohrožené děti si nesou již od narození zátěž, chybí intenzivnější pomoc pěstounům, možnost krátkodobých pobytů, v průběhu nichž, by se pracovalo i s celým rodinným systémem. Síť pobytových SVP je nedostatečná.

Aktuálně je v pěstounské péči mnohem víc dětí než v ústavech. Diskutující si kladli otázku, zda by část těchto dětí mohla žít ve svých biologických rodinách, kdyby se jim dostalo adekvátní podpory. Pěstounská péče by měla být službou dítěti, směřovat k naplnění jeho potřeb, spolupracovat intenzivně s biologickou rodinou. 

Posledním tématem diskuse byla podpora dětí se specifickými potřebami. Jsou to děti s postižením, děti s potřebami v oblasti duševního zdraví, děti s náročným chováním. Dobrou zprávou je, že 90 % dětí žije v rodinách. Chybí odlehčovací služby, psychosociální podpora pro rodiče, asistenční služby apod.

Primární záchyt dětí s duševními obtížemi by měl probíhat ve školách, kde je možno zjistit potřeby dítěte včas. Učitelé by měli být schopni zachytit duševní obtíže dětí, obrátit se na odpovídající služby, nastavit školní klima příznivé pro děti. V ČR vznikly 3 pilotní projekty Multidisciplinárních týmů duševního zdraví pro děti a adolescenty – v Praze, v Berouně a v Ostravě, které integrují sociální, pedagogické a zdravotnické služby. Péče v oblasti duševního zdraví je v ČR absolutně nedostatečná, chybí dětští psychiatři, psychologové. Preventivní služby musí zasahovat včas a vhodně, aby předešly potřebě psychiatrické péče.

Problémy v chování u dětí je potřeba začít řešit včas, za spolupráce různých aktérů sítě. Problémové chování u dítěte nevzniká náhodou, vždy je třeba hledat jeho příčiny, traumata. Neřešené obtíže dětí se mohou negativně odrazit na dalších generacích. 

Zpět do přehledu