Za 6 týdnů zpátky doma. Odebrání dítěte jako dočasný nástroj pro řešení situace v rodině

10.3.2020, Sekce: Aktuality

Jak probíhá spolupráce s rodinou v Nizozemí v případě umístění dítěte mimo rodinu? Čím se v tomto směru inspirovali ve Zlínském kraji? Na co se zaměřuje inovativní projekt Pardubického kraje a jaká podpora bude poskytována pracovníkům OSPOD v práci s rodinami? Nejen o těchto tématech byla řeč v rámci panelové diskuse, kterou uspořádal Pardubický kraj. Své zkušenosti doplnili i mladí dospělí sebeobhájci, kteří shrnuli pohledy dětí a dospívajících zjištěné v rámci monitoringu zaměřeného na odchod dětí z dětských domovů do běžného bydlení. Přinášíme vám shrnutí z akce a doplňujeme informace z rozjezdu aktivity MPSV, která se soustředí na návštěvy ústavních zařízení.

Změna pohledu

„Když se dítě odebere z rodiny, jakoby se problém vyřešil… často se nepracuje s rodinou okamžitě na tom, aby se dítě mohlo vrátit. Rodiče si pak mohou zvyknout, že je to bez dítěte fajn, je o něj postaráno… a to je špatně. Je třeba intenzivně pracovat s rodinou a stavět na jejím potenciálu,  hledat silné stránky rodičů a získat si jejich důvěru. Práce OSPOD je v tomto směru klíčová.“ V úvodu Pavel Šotola, radní pro sociální péči a neziskový sektor Pardubického kraje, shrnul některá východiska, proč je třeba intenzivně pracovat s rodinou na návratu dítěte do rodiny. Podporu v tomto směru chce Pardubický kraj zajistit formou realizace projektu Inovativní přístupy k podpoře ohrožených rodin s dětmi v Pardubickém kraji, který odstartoval v říjnu loňského roku. Součástí projektu je mimo jiné nabídka vzdělávání pracovníkům OSPOD v rámci celého kraje, a to zejména v přístupech v práci s rodinou zaměřených na řešení. Zapojená pracoviště OSPOD získají rovněž intenzivní podporu prostřednictvím průvodců změnou. Ti budou společně s pracovníky OSPOD nahlížet na fungování poskytování pomoci klientům, mapování pohledu, jak se klienti cítí, jak se cítí samotní pracovníci, co vše hraje roli v tom, aby mohli účinně poskytovat pomoc klientům. Roli pozorovatele a roli vědeckou zastane Univerzita Pardubice, která si bude všímat zejména toho, jak systém sociálně-právní ochrany funguje, co pomáhá řešit situaci rodin, jaký vliv mají intervence sociálních pracovníků a dalších odborníků na situaci dítěte a rodiny apod. Součástí jsou i hloubkové studie uzavřených případů z OSPOD.

Jde to i jinak

Inspirací pro změnu pohledu v uvažování a práci s ohroženými dětmi a rodinami byla pro pořadatele pracovní cesta do Nizozemí. Své o tom ví i zástupci Zlínského kraje, kteří se s námi podělili o bohaté zkušenosti, které se datují již do roku 2012, kdy poprvé zavítali na stáž do Nizozemí.  „Rodiče slyší příliš často, co neudělali, kde selhali, kde je problém… Je důležité vidět v rodičích to pozitivní… Když jsou děti mimo rodinu, uvažujeme nad tím, že se „nám to společně nepovedlo“. Důraz na partnerský přístup nám pomohl k lepší spolupráci a komunikaci s rodinou,“ shrnula Helena Miklová, vedoucí odboru sociálních věcí Zlínského kraje. Konkrétní zkušenosti s prací s ohroženými rodinami z Nizozemí a výstupy, které přejal do praxe Zlínský kraj, lze nalézt ve sborníku Zlín – Groningen.  Více informací zazní též na závěrečné konferenci projektu Ohrožené děti a mládež II., která se koná 21. 4. 2020 ve Zlíně.

Bez vztahu to nejde

Řeč byla o důležitosti navázaného vztahu mezi pracovníkem a klientem, který je daleko podstatnější, než např. kvalita metodiky či užívané techniky při práci s klienty, jak sdílel Robert Tamminga, z Hanze University Groningen. V tomto směru proběhla v Nizozemí řada vzdělávání sociálních pracovníků. Kolegové z Nizozemí nám představili, jak vnímají odebrání dítěte z rodiny – v jejich systému se jedná o krajní řešení, které je časově limitované a často přímo podmíněné intenzivní prací s rodinou na tom, aby se dítě mohlo co nejdříve vrátit domů. Využívají např. institutu „za 6 týdnů zpátky doma“, kdy se intenzivně pracuje s dítětem a rodinou na návratu. Využívá se k tomu podpůrné sítě kolem dítěte. Dítě během této doby může např. trávit víkendy u rodičů. Jak sdílel Robert Tamminga, krátké lhůty, v řádech týdnů či měsíců (např. i pro omezení rodičovské odpovědnosti) podněcují aktéry sítě ke spolupráci v zájmu dítěte. Rodiče jsou vnímáni jako nejdůležitější partneři v jednání o dítěti - jen ve výjimečných situacích se jedná o nich bez nich (snaha je rovněž zapojovat pohled dítěte již od útlého věku, hned jak to jen trochu jde, třeba již od 4 let věku dítěte).

V partnerském přístupu, který uplatňují, se sociální pracovníci snaží získat souhlas rodičů k odebrání dítěte - jdou odebrat dítě „spolu s rodinou“. Vycházejí z toho, že žádný rodič obvykle nechce ohrožovat své dítě a chce pro své dítě to nejlepší. Společně s rodiči stanovují podrobné plány bezpečí, jejichž smyslem je např. i předejít odebrání dítěte – např. v plánech je popsáno, co se musí změnit v oblasti bezpečí pro dítě, aby rodičovská role zůstala zachována.

Hlavní myšlenou v tomto směru je, že akt odebrání dítěte je velmi traumatizující pro všechny zúčastněné, je tedy třeba pracovat na jeho eliminaci. Jak zmínil Bas Stuurwold z Hanze University Groningen, když matka zbije dítě, protože je ve stresu, odebráním dítěte jen zvýšíme stres matky, situace se tak dlouhodobě nestane bezpečnější pro dítě.

Jak motivovat rodiny?

„Nemusíme to dělat, motivace už tu je.. Znáte někoho, kdo nechce pro dítě to nejlepší? Musíme se ptát jinak. Tedy např. jak můžeme společně změnit to, aby vaše dítě bylo v bezpečí?“ Kolegové z Nizozemí sdíleli to, že je třeba rozlišovat nevůli rodičů, od neschopnosti vychovávat – rodičovství je třeba učit, edukovat rodiče, být s nimi v jejich prostředí a prakticky jim ukazovat, co obnáší dobré rodičovství. Ukázali nám rovněž pohled, že v rodině to obvykle není nikdy absolutně špatné, je třeba hledat, co funguje, všímat si pozitivních věcí, silných stránek rodičů.

Co bude dál?

Inspiraci v tomto směru chce získat Pardubický kraj v Nizozemí, v kterém pro pracovníky OSPOD uspořádá v rámci projektu mimo jiné dvě cesty. Projekt zapadá do strategie transformace péče o ohrožené děti a rodiny schválené Zastupitelstvem Pardubického kraje zaměřené na změny v péči o ohrožené děti, jež směřují k tomu, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat v rodinném prostředí. Konkrétní změny, které v rámci Pardubického kraje probíhají, sledovali i mladí dospělí sebeobhájci. V rámci monitoringu se zaměřili na děti a dospívající v dětských domovech, jenž v rámci změny koncepce péče, začali žít v bytech v běžné zástavbě. Monitoring stále probíhá a rozhovory s dětmi se vztahují k období života v dětském domově, k období po přestěhování do bytu a po 1 roce bydlení v běžné komunitě. V rámci rozhovorů jsou mapovány i zkušenosti personálu. Jak sdíleli Pavel Hájek a Eliška Petrusová z týmu sebeobhájců LUMOS, dosavadní výsledky ukazují, že děti mají více individuální péče, mohou se více setkávat se svými vrstevníky, mají více soukromí a učí se v novém prostředí, jak naložit se svým prostorem i s tím, jak být samy. Kompletní zpráva bude k dispozici na konci tohoto roku. Najdete ji na webu Pardubického kraje - krajprorodinu.cz i na stránkách organizace LUMOS.

Aktivity MPSV – výjezdy po celé ČR

MPSV v současné době realizuje projekt, jehož jedna z aktivit se zaměřuje na návštěvy ústavních zařízení, a to z oblasti sociální, školství i zdravotnictví. Smyslem je zjistit, do jaké míry jsou naplněny potřeby dětí v zařízeních a dále identifikovat rozsah a obsah služeb, které by byly třeba k zajištění potřeb dětí ve vlastních nebo náhradních rodinách. Výjezdní tým sbírá poznatky prostřednictvím studia relevantní dokumentace, dále formou strukturovaných rozhovorů s řediteli, vychovateli, sociálními pracovníky a dalším personálem. Souběžně probíhají také rozhovory s dětmi a dospívajícími žijícími v zařízeních. Souhrnné informace o návštěvách v rámci kraje budou poskytovány kraji či jinému zřizovateli. V rámci aktivity jsou mapovány potřeby dětí a dospívajících v minimálně 260 ústavních zařízeních, spadajících do rezortu ministerstev práce a sociálních věcí, školství i zdravotnictví. Doposud bylo realizováno 24 výjezdů v 7 krajích (data ke konci února), aktivita poběží do jara roku 2022.

Projekt Podpora systémových změn v oblasti služeb péče o ohrožené děti, mladé lidi a rodiny v ČR svým obsahem směřuje ke zvýšení kvality a udržitelnosti systému služeb pro ohrožené děti, a to formou podpory krajů v naplňování základního práva dětí na život v rodině.

Více o projektu je možné nalézt ZDE.

Zpět do přehledu