Iveta
Ivetka Hronová: "Důvod, díky kterému jsme tam skončili, byl rozvod rodičů. Matka se o nás přestala starat a nechala nás viset na krku otcovi, který nebyl schopný se postarat o 4 malé děti. Není divu, když byl zvyklý, že většinu věcí dělá v rodině žena. Když odešli sourozenci, tak jsem se rodičům narodila já. Ve třech letech mě tam šoupli taky. Celé své mládí až do dospělosti jsem strávila tam, v dětském domově. Bylo to fajn. Dneska mám školu a umím plno věcí, které se mi teď v životě hodí. Je to rok a půl, co jsem dětský domov opustila. Nyní bydlím s přítelem, mám svůj příjem a jsem spokojená."
Dostala jsi se do dětského domova jako maličká nebo už starší?
Moji rodinu do mých tří let tvořila máma s tátou. Potom jsem se dostala do dětského domova, kde jsem poznala mé další sourozence. Oni už tam byli.
Měla jsi mámu s tátou, žila jsi s nimi a přitom tvoji sourozenci byli v dětském domově?
Ano, moji sourozenci žili v DD. Mě sociálka odebrala ve třech letech z rodiny a dali mě do Klokánku. Odtamtud jsem šla do dětského domova.
Kolik máš sourozenců?
Týjo, dohromady je nás pět. Jsme dvě holky a tři kluci. Nakonec jsme všichni skončili ve stejném děcáku.
Co jsi říkala na to, když jsi poznala všechny své nové sourozence?
Byla jsem malá, z toho nějak rozum nemáš. Nic nového jsem nepociťovala. Prostě tam byli, no.
V 15ti letech ses musela rozhodnout kam jít dál studovat, pomáhal ti někdo s výběrem školy? Třeba sourozenci, vychovatelé nebo jsi měla nějakou školu už sama vybranou?
Jojo, školu jsem si vybírala s ředitelkou. Ta mi navrhla hotelovou školu, zaměření cestovní ruch. Prý, když si udělám takovou školu, tak budu mít větší uplatnění.
Bavila tě ta škola?
Ano, bavila. Bohužel jsem ji nedodělala. Ta hotelovka byla soukromá a ředitel nám po prázdninách řekl, že si máme najít jinou školu, že to zavírá.
On zavřel školu, na které jsi studovala?
Ano, zavřel. Musela jsem si proto najít rychle jinou školu. Jiná hotelovka byla daleko a to dojíždění byla hrůza. Na intru jsem být nechtěla, tak jsem to ukončila a přestoupila jsem na učňák, který byl ve stejném městě jako můj dětský domov. Už to nebyla hotelovka s maturitou, bylo to pouze učiliště. Měla ze mě být servírka. Aspoň učiliště jsem si dodělala.
Co se dělo v tvém životě dál? Pokračovala jsi ve škole, dodělala sis nástavbu - maturitu anebo jsi odešla z DD?
Nemohla jsem se smířit s tím, že mám jen učiliště. Nastoupila jsem tedy znovu na hotelnictví, ale ve druháku jsem propadla. Podcenila jsem literaturu, jinak v ostatních předmětech jsem měla dobré známky. Propadla jsem zpátky do prváku. V té době jsem se odstěhovala z dětského domova k bráchovi, který bydlel ve stejném městě, jako byl můj dětský domov. U něj jsem bydlela a ještě chvíli chodila do školy. Pak se to všechno ňák dokomolilo a já se odstěhovala za mým přítelem do podnájmu. A aby přítel nemusel sám platit nájem a jídlo, ukončila jsem školu a šla pracovat. Dnes pracuji ve vinotéce. Dělám si, co chci a jsem za to ráda. Jsem samostatná, tak mi to vyhovuje. Nikdo a nic mě neomezuje.
Proč sis neudělala nástavbu, která byla na dva roky a mohla jsi mít maturitu v kapse.
Protože jsem chtěla pracovat v cestovním ruchu. Nechtěla jsem být servírka.
Co tví sourozenci?
No, mí sourozenci žijou každý někde jinde. Vídám se s nimi, nejčastěji s bráchou, který bydlí kousek ode mě. Už je to všechno na nás, nikdo nám nepomáhá. Z děcáku už jsem pryč rok a půl a zvládám to.
Když bys mohla vrátit čas. Odešla bys zase nebo by si zůstala v dětském domově a školu si dodělala?
Tak nevím musela bych hodně přemýšlet. Na jednu stránku asi jo, vrátila bych se, pouze kvůli té škole. A na druhou stranu ne, jsem zvyklá na svůj klid.
A jak se má Iveta Hornová dnes?
Fajn, spokojeně, i když sem tam ňáká starost, ale všechno se dá řešit. Přeci jen se má život užívat. No ne?
Alex Chludilová
