Článek 1 - 10

Článek 1

„Kdo je dítě“

Dítětem je každý komu je méně než 18 let.

To znamená, že i když je Ti například 17 let a 10 měsíců, tak stále se na tebe vztahují všechna práva uvedená v této Úmluvě. Protože podle Úmluvy je dítětem každý člověk, který ještě nedosáhl 18-ti let.

 

 

Článek 2

„Zákaz diskriminace“

Tento článek Úmluvy je o tom, že nezáleží na tom, jak vypadáš nebo odkud jsi, protože všechny děti mají svá práva. A to bez rozdílu jestli jsi kluk nebo holka, nebo kde žiješ, jakou máš barvu pleti, jaké jsi rasy, co dělají tvoji rodiče, jakým jazykem mluvíš, jaké je tvé náboženství, jestli jsi chudý/á nebo bohatý/á, z jaké kultury pocházíš a nebo jestli jsou nějak handikepovaný/á (máš nějaké tělesné či duševní omezení).

Důležité je, aby si byl/a ochráněn/a před všemi formami diskriminace. To znamená, že Tě nikdo nikdy nesmí diskriminovat. Např. Ti nadávat, že jsi Rom/ka, nebo že Tvůj táta je alkoholik, nebo že jsi postižený a podobně.

 

Článek 3

„Dospělí by měli pro Tebe udělat jen to nejlepší“

Všechna rozhodnutí, která jsou důležitá proto, aby si se cítil/a dobře nebo která tě nějak ovlivňují, by měla být v tvém nejlepším zájmu.

To znamená, že kdykoliv dospělí dělají za tebe jakékoliv rozhodnutí, tak vždy musí myslet v první řadě na to, jak tě to ovlivní nebo jak to může například narušit tvá práva.

Například když se sociální pracovnice/pracovník rozmýšlí jak dále pomoct tvé rodině a tobě, tak musí vždy pamatovat na to, že jde v první řadě o Tebe a Tvoji budoucnost. Tudíž by měl/a najít způsob, jak Ti pomoci, neporušit Tvá práva a zároveň zlepšit Tvou situaci i s ohledem na Tvou rodinu.

 

Článek 4

„Stát se musí ujistit, že práva dětí nejsou porušována“

To znamená, že stát má k dispozici všechna různá opatření k ochraně Tvých práv, která jsou uvedena v této Úmluvě.

Jinými slovy, státní orgány jako například Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale i oddělení sociálně – právní ochrany v místě Tvého bydliště by Ti mělo pomoci vyřešit případné problémy v rodině, tak aby nebyla porušována tvá práva a případně Ti pomoci zajistit prostředí kde by jsi mohl/a naplno dosáhnout svého potenciálu/ kde by se Ti dobře žilo.

Například pokud máš doma problémy, ale velmi se Ti líbí u babičky, tak by ti sociální pracovnice/pracovník měl pomoci, aby si dočasně třeba bydlel u babičky nebo u tety po dobu nezbytnou, než se to doma vyřeší.

 

Článek 5

„Povinnosti rodičů“

Tak jaj je napsané ve článku 4 „stát ve kterém žiješ, má pomoci tobě i tvé rodině v připádě, že to potřebujete“, tak i Tvoji rodiče mají povinnosti vůči Tobě a to ve smyslu, že neporušují Tvá práva a pomáhají Ti rozumět smyslu Tvých práv.

Stát má zodpovědnost podpořit a poskytnout pomoc tobě a tvé rodině v nesnázích aby zabránil porušování tvých práv.

Je to povinnost tvých rodičů se o tebe starat. Stát má zodpovědnost ochránit a podpořit rodiny, tak aby se rodiče o tebe mohli nadále starat a to v tvém nejlepším zájmu.

 

Článek 6

„Právo na život a rozvoj dítěte“

Tento článek pojednává o tom, že každé dítě má přirozené právo na život a rozvoj. Toto právo patří k nejzákladnějším a nejdůležitejším lidským právům vůbec.

Znamená, že Ty máš právo žít!

 

Článek 7

„Právo na jméno a státní příslušnost“

Máš právo na to, aby Ti rodiče vybrali a dali jméno, pokud Ti rodiče jméno z jakéhokoliv důvodu nedají, tak někdo jiný kdo je za Tebe zodpovědný.

To znamená, že máš právo na to mít vlastní jméno oficiálně uznané (zapsané v Tvém rodném listě) a vědět do jakého státu patříš. Takže například, že jsi Honza z České republiky J

 

Článek 8

„Právo na zachování vlastní totožnosti“

Každé dítě má právo na zachování své totožnosti a to včetně státní přislušnosti, jména a rodinných svazků. Nikdo by Ti toto právo neměl nikdy odcizit.

Avšak pokud by si o toto právo z jakýchkoliv důvodů přece jenom přišel/přišla, tak stát by Ti měl zabezpečit pomoc a ochranu potřebnou pro obnovení Tvé totožnosti.

 

Článek 9

„Právo žít s vlastní rodinou“

Ano, máš právo žít se svou vlastní rodinou, pokud to ovšem pro Tebe nepředstavuje nebezpečí. Pak máš právo na to žít s rodinou, která se o tebe dobře postará a poskytne Ti vše potřebné k tomu, aby ses měl dobře a mohl/a se správně rozvíjet.

(Dítě nemá být odděleno od svých rodičů proti své vůli, pokud ano, pak ale na základě soudního rozhodnutí podložené platnými důkazy, že následné oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Například při zanedbání péče o dítě či zneužívání.)

Takže pokud máš pocit, že máš doma problémy, o které se už začala zajímat sociálka, tak podle tohoto článku, mají tvoji rodiče nebo jiná dospělá za Tebe zodpovědná osoba, právo se zúčastnit řízení a sdělit svá stanoviska.

Dál pokud dojde k oddělení od rodičů (klidně i jen jednoho), tak máš právo se s nimi pravidelně vidět, pokud Ti to ovšem více neubližuje.

 

Článek 10

„Spojení rodiny“

„Rodina pohromadě“

V tomto článku se píše o tom, že pokud žiješ v jiné zemi než Tvoji rodiče, tak máš právo na to aby si žil/žila s nimi na jednom místě/ v jedné zemi.

Dále máš také právo udržovat osobní kontakty s oběma rodiči.